Aneta Langerová – Vzpomínka

Znám pár míst z nich tají se mi dech
a buď si jist, že pro ně místo v srdci nenajdeš
člověk na čas ztratí i to poslední co má
a k modlitbám se vrátí až mu bude zpívat tma

No tak hudbo hraj, ať tu nejsem sama
jen já a tma, jen já a tma bolavá

Plamen zhasíná
v nás dál už není
nezbyla nám síla
jsme poražení
do prázdných láhví od vína
dám krátké psaní
jak příběh končí, jak začínal
už nic nezmění

Na okenní rám smutek uléhá
jak dlouho chce tu spát?
na okenní rám smutek uléhá

Vytržený list z paměti
nikdy nečíst, zpátky nelepit
nebylo by tání bez zimy
a v modlitbách mých přání
spatřit oči máminy

No tak hudbo hraj, jak hrávala mi ona
než nastala tma nastala tma bolavá

Vzpomínkou ožíváš
už nic nezměním
v šedé síni zpěv doznívá
nikdo tu není
jen v prázdné láhvi od vína
dál skryté je psaní
jak příběh končí, jak začínal?
už nikdo neví

Na okenní rám smutek uléhá, jak dlouho chce tu spát?
Na okenní rám smutek uléhá, a já ho kolíbám.

Ohodnoť tento text:
[Celkem: 0 Průměr: 0]