Archiv rubriky: Daniel Landa

Daniel Landa – Bílá Hora

Stav ne podobný usínání
Tma je však jiná, než je obvyklé
Přilbice zbytečně tu kdysi horkou hlavu chrání
Ticho je nápadné a nezvyklé
To ticho je nápadné a nezvyklé

Za chvíli zastaví se čas v šarlatové koupeli
Pozemská cesta má svůj ukrytý cíl
Ten tvůj byl namalován blýskavou čepelí
A jen tak se náhle z mlhy vynořil
Jen tak se náhle z mlhy vynořil

Tajemná ruka kohosi neviditelného
Nahoře zhasí v oboře letohrádku Hvězda svíci žití tvého
Své milé, pane, nikdy už nepolíbíš čelo
Pomalu prchá z obalu podstata a země zpátky příjme tělo

Plály, tenkrát oči plály
Když statečné a pyšné vlajky vlály
Stály, pevně řady stály
Jenže zimní loutka nerovná se králi

Do konce zbývá jen pár okamžiků
A z tvého všeho bude zase nic
Ta bitva připomíná průnik vlků do kurníku
Když jsou teď ožralí a z krčem vyjí na Měsíc
Ožralí teď z krčem vyjí na Měsíc

Myslíš na to, jak přes tělo kamaráda padáš
Cizímu meči docela svědčil úprk a tvá nechráněná záda
Je hloupou tečkou za žitím udatného reka
Že malá díra tě otevírá právě z druhé strany, než bys čekal

Plály, tenkrát oči plály
Když statečné a pyšné vlajky vlály
Stály, pevně řady stály
Jenže zimní loutka nerovná se králi
Hráli jste si na armádu, hráli
Věčné ledy potom rychle tály
Smáli jste se protivníkům v dáli a pak utíkali

V té malé, cizí, pitomé zemi
Bez žoldu vypustil jsi duši
V té zemi bohaté na problémy
Přestalo tvoje srdce bušit

V zadnici světa, hrdino
Zapsal jsi se jménem do dějin
Konec nadějím
Tvoje jméno rádi tady zapomenem

Jen Bílá hora zůstane černou Bílou horou
A u nás navždy vzpomene každý
Na ta temná mračna nad oborou

Plály, tenkrát oči plály
Když statečné a pyšné vlajky vlály
Stály, pevně řady stály
Jenže zimní loutka nerovná se králi
Hráli jste si na armádu, hráli
Věčné ledy potom rychle tály
Smáli jste se protivníkům v dáli a pak utíkali, utíkali