Karel Gott & Charlotte Ella Gottová – Srdce nehasnou

Někdy se ví, co bůh chystá
a že se nedaj stihnout všechna místa,
ale je dobrák, autista,
vždyť mi dal tebe, domov, přístav.

A v něm jsi ty, celý můj svět,
laskavá náruč i zběsilý hled.
A kolem nás hudba, jedna z těch krás,
kdy po zádech běhá nám mráz.

Vždyť víš, srdce nehasnou,
ale může stát, jak častokrát,
že začnu se bát, pak nesmíš to vzdát.
Na všechny z tvých cest, má jediná z hvězd, svítím ti dál.

Co když strhne mě proud, pak musíš plout,
mít z vavřínů vor a na něm neusnout.
Na všechny z tvých cest, má jediná z hvězd, svítím ti dál.

A teď už cítím, jak sprintuje čas,
ještě než usnu, chci slyšet tvůj čas.
Ať zůstane věčných i těch pár chvil,
když zpívalas ze všech svých sil.

Že kořínek tvůj je tuhý jak kmen.
Stromy však prorostou, nezapomeň.
Ale v korunách vedou tisíce tras,
na konci každé sejdem se zas.

Vždyť víš, srdce nehasnou,
ale může stát, jak častokrát,
že začnu se bát, pak nesmíš to vzdát.
Na všechny z tvých cest, má jediná z hvězd, svítím ti dál.

Co když strhne mě proud, pak musíš plout,
mít z vavřínů vor a na něm neusnout.
Na všechny z tvých cest, má jediná z hvězd, svítím ti dál.

Vždyť víš, srdce nehasnou,
ale může stát, jak častokrát,
že začnu se bát, pak nesmíš to vzdát.
Na všechny z tvých cest, má jediná z hvězd, svítím ti dál.

Co když strhne mě proud, pak musíš plout,
mít z vavřínů vor a na něm neusnout.
Na všechny z tvých cest, svítím ti dál.

Někdy se ví, co bůh chystá.

Ohodnoť tento text:
[Celkem: 29 Průměr: 4.6]