Majk Spirit – Nový človek

Zdravím ťa. Dostal si sa až sem, takže to asi myslíš vážne.

A asi sa pýtaš, prečo som tento album nazval nový človek. Je to preto, že si myslím, že je to to najdôležitejšie, čo sa momentálne děje.

Žijeme tu naozaj vo veľmi zaujímavých časoch. Blíži sa k nám veľká a významná zmena. Rodí sa nové vedomie. Nepríde nás zachrániť žiadny Mesiáš. Každý musí zachrániť sám seba. Každý sa musí sám premeniť z larvy na motýľa. Vypočuj si tento príbeh:

Je o človeku, ktorý sa volá Nový. Žije v mestečku zvanom Starý svet. Je to mesto ako všetky ostatné, ale prihodilo sa v ňom niečo veľmi neobyčajné. Všetko je tam hore nohami a jeho obyvatelia si dokonca myslia, že sú jediní široko ďaleko.

V meste žije lekár, ktorý sa stará o ľudí, ale pán doktor dostal časom strach, že keď budú všetci zdraví on bude zbytočný a tak priotrávil celé mesto a teraz sú na ňom všetci závislí.

Ochorel aj starosta, ktorý je už veľmi starý človek a bojí sa smrti, lebo si zvykol na svoje postavenie a vplyv. Úplne zabudol, že reprezentuje ľudí a je presvedčený, že on vie, čo je pre všetkých najlepšie a celé to zhora riadi ako bábkové divadlo.

V meste žije aj šerif, ktorý pomáha a chráni ľudí, ale keď zbadal starostu, ako hrabe dostal strach, že mu nič neostane. Začal zneužívať svoju moc a teraz už si pred ním nie sú všetci rovní.

V mestečku je aj kostol, kde smutné tváre spievajú smutné piesne. Takto sa vraj modlia k Bohu. Farár sa stále oháňa nebom a peklom, a preto málo z tých ľudí, čo ho počúvajú vie niečo o živote na zemi.

V meste je aj škola, kde ale učia, že dva plus dva je päť a deti, ktoré sa s tým odmietajú zmieriť, prepadnú. Tie ešte aspoň majú nejakú šancu, ale väčšina ostatných detí v tej škole načisto príde o rozum.

Posledná nádej bolo miestne rádio. Rozhlas, kde hlásia správy a cez víkendy púšťajú muziku, aby sa ľudia trochu zabavili. Lenže aj v tomto rádiu sa niečo stalo a teraz hrajú tú istú smutnú pesničku stále dookola.

NOVÝ sa jedného dňa prebudil, pozrel sa oknom do reality a uvedomil si, že on sem nepatrí. Že on neni starý človek. Tak sa rozhodol z mesta odísť. Nevie ešte kam presne má namierené, ale vie, že už ďalej nechce hrať toto staré divadielko. A tu sa moje rozprávanie končí, ale príbeh pokračuje ďalej, ten príbeh musíš dokončiť ty sám. Nový je pripravený isť ktorýmkoľvek smerom ktorým ho pošleš, jeho cestu odtiaľto vyberáš ty sám. Ty si NOVÝ ČLOVEK!

Starý človek chcel mať hromadu peňazí,
byť vysoko vážený a veľmi slávny.
Bol chytrý a dokázal veľa, 
ale separoval seba od zdroja a ten ťah neni správny.
Rozmýšľa iba ako viac zarobiť,
lebo ovláda ho šialený, strašný chtíč.
Narástlo mu ego, väčšie ako malo byť,
a teraz nevidí nikoho, iba vlastný ksicht.

Ale už je na smrteľnej posteli, 
končí, odchádza na večný spánok.
Je psychicky chorý a žije v ilúzii,
preto v novom svete už nemá na vládu nárok.
Prichádza nový človek a ten vyženie ten starý zápach, ako svieži vánok.
Na nás je urobiť mu cestu a postaviť základy pre tento vzdušný zámok.

Minulosť je mŕtva, či krásna, či zlá bola, nemá žiadnu moc, pokiaľ nedáš jej ju sám.
Sila je v prítomnosti a keď ju hľadáš
niekde inde, mám zlú správu, nenájdeš ju tam. Tu a teraz v jediný čas, jediné miesto,
niekde tam vnútri aj ty isto vieš to,
možno akceptovať, nedokážeš to, 
ale takéto pravidlá má časopriestor.

Neverím na šťastie, na ktoré musíš čakať,
kým do života ti konečne ono vstúpi.
Pokiaľ ideš za niečím vytrvale, s nadšením,
to more sa pred tebou rozostúpi.

A aj keď si jediný, kto vidí tú pravdu,
tá pravda je stále pravda, aj keď nechápu
a smejú sa na tebe, lebo nemáš dôkaz,
jak keď Zem bola plochá.

A ľudia zabíjali za tú ilúziu, že ich Bohom stvorený svet, je ten vesmíru stred. To je veľká hlúposť, ale pravda je, že
každý nosí v sebe jeden vesmíru stred.
Toto je to miesto odkiaľ svieti svetlo
a keď sa ty vrátiš znova trocha sem,
uvedomíš si, že to čo sa tu odohráva teraz,
je nová plochá Zem.

A ľudia zas veria, že sú najmúdrejší,
a majú prispôsobovať prírodu sebe.
Miesto, aby zladili sa s ňou, idú proti nej,
a uznaj, že to im tú veľkú výhodu berie.

Nepotrvá už dlho tá ľahostajnosť,
tá pravda sa chystá prísť na verejnosť.
Budú sa jej smiať, budú sa s tým biť
a nakoniec to prijmú ako samozrejmosť.

A prví noví ľudia už vidia tie záblesky svetla,
ktoré sem nesie poznanie.
Nový človek hovorí životu áno, 
ale to ešte neznamená, že nepozná nie.
Najviac zo všetkého cení si vedomie,
vie aké nebezpečné je nevedomie,
a že najväčší mýtus na šírenie strachu
je hra na zlé svedomie.

História ľudstva je smutný príbeh,
už tisícročia tu zomierame v boji.
Vyzerá to, že fakt asi milujeme vojny,
keď do vojny posielame svojich.
Konečne je ten mier na dosah,
lenže my si tie bodky odmietame spojiť.
Byť, či nebyť, v akom svete žiť,
každý musí zvoliť, na ktorej strane stojí.

Nový človek už pozná tajomstvo, 
ktoré to prekliatie zruší.
Aby na tejto planéte nastal mier,
musí človek nájsť pokoj v duši.

Tie špekulácie a tie manipulácie
už nemusia byť súčasťou evolúcie.
Dosť bolo už tejto zlej vibrácie,
my žijeme tu v časoch revolúcie.

Niečo, ako keď vyrástol prvý kvet
na planéte, kde rástla iba tráva a burina.
Niečo, ako keď prvá opica pochopila,
že nemá štyri nohy, ale dve a že dve ruky má.
Tentokrát ľudia už konečne zistia, 
že všetci tu na Zemi sú jedna rodina,
bieli, čierni, žltí, červení, 
bratia a sestry, ten istý Boh nás objíma.

Čoskoro už prídeme na to, 
že je to všetko jedno, 
aj keď to ešte necítime dnes.
Máme tú pravdu priamo pod nosom
a my tu pre tie stromy nevidíme les.
A jediná cesta je cez toho človeka v zrkadle, 
ale nie s egom, ale bez,
aby nás odpúšťaniu a vďačnosti nemusel učil pes.

Telo je úžasná vec, ale je to iba schránka, niečo ako skafander.
Bez duše neznamená viac, ako kus mäsa,
duch je to, čo mu dáva charakter.
Keď je pekná duša, tak je krása v domove,
a keď rodiny sú v pohode, je pokoj v krajine,
a keď v zemi je pokoj, tak sú všetci kľudní,
a je mier medzi ľuďmi.

Život jak ho poznáme končí, 
ale to tiež znamená, že sa otvárajú nové dvere.
Ideály boli podsúvané, 
ale tie si už ľudia sami vytvárajú v novej ére.
Vyberajú svoj smer energie,
svojou pozornosťou, tým čo nosia v hlave,
tým o čo prosia práve, takže,
modlia sa len nech to robia správne.

Daj Bože aby vedel som si
vážiť každý nový dôvod na úsmev,
aby som videl moje chyby ako výzvy,
ako nájsť nový keď starý spôsob neuspel.
Daj mi oči, ktoré vidia tú krásu,
nech nehľadám spásu na nebesiach.
Viem, že to nebo, aj to peklo, 
je v mojich cnostiach a v mojich nerestiach.
Snívam, akoby som mal žiť už navždy,
ale žijem akoby som žil posledný deň.
Každý je prvý a posledný svojho druhu,
každý jeden je posvätný, viem.
Chcem len zanechať tento svet o niečo lepším,
ako bol keď som prišiel
a som rád, keď som niečim prispel,
a nezhodil ho nižšie, ale zdvihol ho vyššie.

A nejde tu o to, či chodíš bosý, alebo nosíš oblek.
Nejde o pohlavie, rasu, národnosť, vierovyznanie a nejde o vek.
Srdce pozná tú správnu cestu, a objaviť ju môže ktorýkoľvek.

Buď dobrý človek

Aj ty si NOVÝ ČLOVEK

Zdravím tě. Dostal jsi se až sem, takže to asi myslíš vážně.

A asi se ptáš, proč jsem tento album nazval Nový člověk. Je to proto, že si myslím, že je to to nejdůležitější, co se momentálně děje.

Žijeme tu opravdu ve velmi zajímavých časech a blíží se k nám velká a významná změna. Rodí se nové vědomí. Nepřijde nás zachránit žádný Mesiáš. Každý musí zachránit sám sebe. Každý se musí sám přeměnit z larvy na motýla. Poslechni si tento příběh:

Je o člověku, který se jmenuje NOVÝ. Žije v městečku zvaném Starý Svět. Je to město jako všechny ostatní, ale přihodilo se v něm něco velmi neobyčejného. Vše je tam vzhůru nohama a jeho obyvatelé si dokonce myslí, že jsou jediní široko daleko.

Ve městě žije lékař, který se stará o lidi, ale pan doktor dostal časem strach, že když budou všichni zdraví on bude zbytečný a tak přiotrávil celé město a nyní jsou na něm všichni závislí.

Onemocněl i starosta, který je již velmi starý člověk a bojí se smrti, protože si zvykl na své postavení a vliv. Úplně zapomněl, že reprezentuje lidí a je přesvědčen, že on ví, co je pro všechny nejlepší a celé to shora řídí jako loutkové divadlo.

Ve městě žije i šerif, který pomáhá a chrání lidi, ale když spatřil starostu, jak hrabe, dostal strach, že mu nic nezůstane a začal zneužívat svou moc a teď už si před ním nejsou všichni rovni.

V městečku je i kostel, kde smutné tváře zpívají smutné písně. Takto se prý modlí k Bohu. Farář se stále ohání nebem a peklem a proto málo z těch lidí, co ho poslouchají, ví něco o životě na zemi.

Ve městě je i škola, kde ale učí, že 2 + 2 je 5 a děti, které se s tím odmítají smířit, propadnou. Ti ještě aspoň mají nějakou šanci, ale většina ostatních dětí v té škole načisto přijde o rozum.

Poslední nadějí bylo místní rádio, rozhlas, kde hlásí zprávy a o víkendech pouštějí muziku, aby se lidé trochu pobavili. Jenže i v tomto rádiu se něco stalo a nyní hrají tutéž smutnou písničku pořád dokola.

NOVÝ se jednoho dne probudil. Podíval se oknem do reality a uvědomil si, že on sem nepatří, že on není starý člověk. Tak se rozhodl z města odejít. Neví ještě kam přesně má namířeno, ale ví, že už dál nechce hrát toto staré divadélko. A tady moje vyprávění končí, ale příběh pokračuje dál. Ten příběh musíš dokončit ty sám. NOVÝ je připraven jít kterýmkoliv směrem, kterým ho pošleš. Jeho cestu odsud vybíráš ty sám. Ty jsi NOVÝ ČLOVĚK!

Starý člověk chtěl mít hromadu peněz,
být vysoce vážený a velmi slavný.
Byl chytrý a dokázal mnoho,
ale separoval sebe od zdroje a ten tah není správný.
Přemýšlí pouze jak více vydělat,
neboť ovládá ho šílený, strašný chtíč.
Narostlo mu ego větší, než mělo být
a teď nevidí nikoho, pouze vlastní ksicht.

Ale už je na smrtelné posteli,
končí, odchází na věčný spánek.
Je psychický nemocný a žije v iluzi,
proto v novém světě už nemá na vládu nárok.
Přichází nový člověk a ten vyžene ten starý zápach jako svěží vánek.
Na nás je udělat mu cestu a postavit základy pro tento vzdušný zámek.

Minulost je mrtvá či krásná, či špatná byla
Nemá žádnou moc, pokud nedáš jí ji sám
Síla je v přítomnosti, a jestli ji hledáš někde jinde, mám špatnou zprávu, nenajdeš ji tam
Tady a teď jediný čas, jediné místo
Někde tam uvnitř i ty jistě víš to
Možná akceptovat nedokážeš to,
ale taková pravidla má časoprostor.

Nevěřím na štěstí, na které musíš čekat,
než do života ti konečně ono vstoupí.
Pokud jdeš za něčím vytrvale s nadšením,
to moře se před tebou rozestoupí.

A i když si jediný kdo vidí tu pravdu,
ta pravda je stále pravda i když nechápou
a smějí se ti, protože nemáš důkaz,
jak kdy země byla plochá.

A lidé zabíjeli za tu iluzi,
že jejich Bohem stvořený svět
je ten vesmíru střed.
To je velká hloupost,
ale pravda je, že každý nosí v sobě jeden vesmíru střed.
Toto je to místo odkud svítí světlo
a když se ty vrátíš znovu trochu sem,
uvědomíš si to co se zde odehrává teď je nová plochá Zem.

A lidé zase věří, že jsou nejmoudřejší a mají přizpůsobovat přírodu sobě,
místo aby sladili se s ní, jdou proti ní
a uznej, že to jim tu velkou výhodu bere.

Nepotrvá už dlouho ta lhostejnost,
ta pravda se chystá přijít na veřejnost.
Budou se jí smát, budou se s tím bít
a nakonec to příjmou jako samozřejmost.

A první noví lidé už vidí ty záblesky světla, které sem nese poznání.
Nový člověk říká životu ano,
ale to ještě neznamená, že nepozná ne.
Nejvíc ze všeho cení si vědomí,
ví jaké nebezpečné je nevědomí
a že největší mýtus na šíření strachu
je hra na špatné svědomí.

Historie lidstva je smutný příběh,
už tisíciletí zde umíráme v boji.
Vypadá to, že fakt asi milujeme války, když do války posíláme svoje.
Konečně je ten mír na dosah,
jenže my si ty body odmítáme spojit.
Být, či nebýt, v jakém světě žít.
Každý musí zvolit, na které straně stojí.

Nový člověk už zná tajemství,
které to prokletí zruší.
Aby na této planetě nastal mír,
musí člověk najít klid v duši.

Ty spekulace a ty manipulace
již nemusí být součástí evoluce.
Dost bylo této špatné vibrace.
My žijeme zde v časech revoluce.

Něco jako když vyrostl první květ na planetě, kde rostla pouze tráva a plevel.
Něco jako když první opice pochopila, že nemá čtyři nohy, ale dvě a že dvě ruce má.
Tentokrát lidé už konečně zjistí, že všichni zde na zemi jsou jedna rodina.
Bílí, černí, žlutí, rudí bratři a sestry,
tentýž Bůh nás objímá.

Brzy už přijdeme na to, že je to všechno jedno, i když to ještě necítíme dnes,
máme tu pravdu přímo pod nosem a my tu přes ty stromy nevidíme les.
Jediná cesta je přes toho člověka v zrcadle, ale ne s egem, ale bez,
aby nás odpouštění a vděčnosti nemusel učit pes.

Tělo je úžasná věc, ale je to pouze schránka, něco jako skafandr.
Bez duše neznamená víc, než kus masa, duch je to, co mu dává charakter.
Když je pěkná duše, tak je krása v domově.
Když rodiny jsou v pohodě, je klid v zemi.
Když v zemi je klid, tak jsou všichni klidní
a je mír mezi lidmi.

Život jak ho známe končí, ale to také znamená, že se otevírají nové dveře.
Ideály byly podsouvány, ale ty si už lidé sami vytvářejí v nové éře.
Vybírají svůj směr energie svou pozorností,
tím, co nosí v hlavě,
tím, oč prosí právě,
takže modlí se jen, ať to dělají správně.

Dej Bože, aby uměl jsem si vážit každý nový důvod k úsměvu.
Abych viděl mé chyby jako výzvy jak najít nový, když starý způsob neuspěl.
Dej mi oči, které vidí tu krásu, ať nehledám spásu na nebesích.
Vím, že to nebe i to peklo je v mých ctnostech a v mých neřestech.

Sním, jako bych měl žít už navždy,
ale žiji, jako bych žil poslední den.
Každý je první a poslední svého druhu,
každý jeden je posvátný, vím.
Chci jen zanechat tento svět o něco lepším, než byl, když jsem přišel
a jsem rád, když jsem něčím přispěl a neshodil jej níže, ale zvedl ho výš.

A nejde tu o to, zda chodíš bosý nebo nosíš oblek.
Nejde o pohlaví, rasu, národnost, vyznání a nejde o věk.
Srdce zná tu správnou cestu
a objevit ji může kdokoliv.

Buď dobrý člověk

I ty jsi NOVÝ ČLOVĚK