Marpo – Řeka

Tak na co ty ovace, člověku nechce se,
jediný, co v hlavě má, je tak trochu deprese.
Kdo to pak odnese, tyhle ty represe,
většina z nás žijeme na stejný adrese.
Moře je hluboký, vory jsou divoký,
když se odrazíš od dna znovu se narodíš.
Kdo to jak uchopí, kdo pak tomu zatopí
a kdo se s tím popere a hlavu před tím nezklopí.
Ztracenej v kouři, za sebou vidím tu bouři,
nebudu nikomu sloužit, nechci si nikoho koupit.
Před náma blesky a hromy, opuštěný domy.
z blízkýho přátelství padaj stromy.
A nikdo z nás už nechce chodit na pohřby,
všechny ty momenty zhořkly čím se si v životě prošli.
Budeš nám brácho chybět a teď už jsi svobodnej,
jako by měl bejt Tibet.

Vůbec nestíhám nevidím,
a nevím proč neslyším že mě volá z tý dálky mý já,
a tak si říkám ať to napravím, ať se sám ze sebe nezblázním
a proč ten hlas najednou zaniká.
Řeka rozbouřená a já v ní.
Všechny mý problémy, co já mám, odtečou s ní,
bych si přál, všichni to ví
ztracenej v těch emocích, co přichází
dnem z půlnocí, ty já jsem sám.

Když nebyly davy tak byli jsme real,
a teď když se daří a na dosah cíl.
Proč jim to vadí že jsme tak nahoře,
a samy se ztracej k nám v nějaký pokoře.
Chci udělat jednou show pro sto tisíc lidí,
vydat se na místo kam jiný nevidí,
napsat ty dějiny na social sitích
že přilijem benzín a pak se to vznítí.
Už žádný sliby a žádný kdyby,
a teď už jsi nemůžu dovolit dělat ty chyby
a že jsme tu jediný co na to vážně zbyli
a budeme bojovat v životě za každou správnou chvíli
a narvanej barák a doma je řev
a ja zase v prdeli žena má stres
a je to jak na lodi, 
doplout na druhej břeh
za nejmíň dalších milion let.

Vůbec nestíhám nevidím,
a nevím proč neslyším že mě volá z tý dálky mý já,
a tak si říkám ať to napravím, ať se sám ze sebe nezblázním
a proč ten hlas najednou zaniká.
Řeka rozbouřená a já v ní,
všechny mý problémy co já mám odtečou s ní, 
bych si přál, všichni to ví
ztracenej v těch emocích, co přichází
jen s půlnocí, kdy já jsem sám.
A já v ní,
všechny mý problémy, co já mám odtečou s ní,
bych si přál, všichni to ví,
ztracenej v těch emocích, co přichází
jen s půlnocí, kdy já jsem sám.

Ohodnoť tento text:
[Celkem: 0 Průměr: 0]